Výstava komponuje díla tří výrazných sklářů do jednoho výstavního celku v neklidném rubatu. Díla Lady Semecké jsou jako ona sama, křehké a subtilní, vrstevnaté a inspirativní. Svými skleněnými obrazy a objekty odkazuje ke sklářské řemeslné tradici, kterou aktualizuje o současné tvůrčí tendence. Ačkoli koncepčně i formálně pracuje v plně kontrolovaných procesech, podstatnou část vždy tvoří element náhody během finálního vypalování. Formát závěsných skleněných obrazů je v českém prostředí unikátní, o to více je zajímavá adjustace do rámů, kterou si volí sama umělkyně. V její tvorbě nelze zapřít vliv japonské sklářské kultury, která se odráží v motivech i technice rytí. Václav Řezáč zase vytváří svá díla spojením dvou sklářských technik, a to nalitím žhavého skla ze sklářské píšťaly na předem definovaný tvar zhotovený tavením skla do formy (tzv. tavenice), čímž v sobě symbolicky spojuje své dvě protikladné povahy: rozum (racionální přístup k tvorbě sklářského umění) a intuici (emoce). Jeho forma práce je tedy vnitřní „metamorfózou smyslů“, která se děje v jeho nitru. Mimo jiné se jedná o vůbec první spojení těchto dvou technik ve světovém sklářském umění. Studentka dvou výše zmíněných autorů, Josefína Váchová, má od každého něco a přesto je bytostně originální. Zabývá se hranicemi, které sklo má. Vytváří subtilní skleněné objekty, které v instalacích kombinuje s papírem a pouští se i do experimentálních technik a způsobů vystavení svých děl. U všech tří autorů jde kromě skla o prostor a vrstvy, které s dopadajícím světlem vytváří hloubku, do které se divák může velmi snadno ponořit.

Václav Řezáč (* 1977) je absolventem sklářské školy v Železném Brodě a ateliéru prof. Vladimíra Kopeckého na pražské UMPURM. Deset let působil jako manager studia tavené plastiky Zdeňka Lhotského a souběžně se věnoval vlastní volné a designérské tvorbě. Volil tehdy zejména hutnické tvarování žhavé hmoty, zálibu našel v tabulovém skle. V současné době pracuje jako pedagog v ateliéru Skla a Šperku na Katedře designu Technické univerzity v Liberci.

Lada Semecká (*1973) patří k předním jménům českého sklářského umění. V letech 1994 až 2000 studovala v ateliéru Sklo pod vedením Vladimíra Kopeckého na pražské UMPRUM a během těchto let taktéž absolvovala studijní stáže v Rize a St. Peterburgu. Po ukončení studia se začala věnovat vlastním uměleckým realizacím, zúčastnila se několika mezinárodních sklářských sympozií a uměleckých rezidencí. V roce 2006 byla oceněna na Coburger Glaspreis, Barbara

Kopellstaetter Award for Young Artist a v roce 2022 získala cenu za Mimořádný počin – Grand Prix v rámci designérského veletrhu Designblok. Od roku 2017 vede ateliér Prostorová tvorba na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem a v roce 2022 s keramikem Petrem Ladou založili studio LAD. Z veřejných sbírek je její dílo zastoupeno například v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, v Corning Museum of Glass v Corningu (USA), v Toyama City Collection v Toyamě (Japonsko) či v Jingdezhen City Collection (Čína). Její samostatné výstavy v posledních letech hostila například galerie Kuzebauch v Praze, Kunstlervereinigung Blaue Fabrik v Drážďanech nebo Tonellico Gallery v Japonsku.

Josefína Váchová (* 1998) je absolventka SUPŠS Železný Brod/Design skla, Malba a dekor skla a Technické univerzity v Liberci/Design skla a šperku. Zatímco na střední škole se zaměřovala na malbu na sklo, na vysoké škole se její tvorba rozvinula směrem ke konceptuálnímu umění a designu. Vynikla svou bakalářskou prací, která propojila vědecký výzkum s uměleckou tvorbou. V nedávné době obhájila svou diplomovou práci o prostorové instalaci ze skla a papíru. Experimentování s materiály je pro ni klíčové, stejně jako neustálé překonávání vlastních hranic. Zatímco Václav Řezáč vedl její bakalářskou práci, Lada Semecká tu diplomovou.

kurátorka: Romana Skálová